Tento týden jsme se věnovali hlavně upevňování pravidel skupinové práce. Určili jsme si funkce ve skupinkách a následně jsme si v kroužku povídali o tom, do jaké míry se nám dařilo je plnit a jaké nám to přinášelo pocity. Opakovali jsme si podněty a zážitky z výletu z minulého týdne. Děti si toho opravdu hodně zapamatovaly – kupodivu i teorii, kterou Gabo zmiňoval ohledně kompostování. Při povídání o užovce, kterou jsme viděli, jsme se dostali až k potravnímu řetězci. Různé řetězce jsme si potom zkoušeli skládat z kelímků.

Ve dvojicích jsme si vybarvovali obrázky, které nám namaloval Vhrsti při vyprávění pohádky. Odpoledne si děti s Klárou povídaly o síle pozitivní a negativní myšlenky. Do dvou sklenic daly děti stejnou vařenou rýži – jedné nadávaly, na jednu mluvily láskyplně. Slova a obrázky, které je napadaly, zapsaly a nakreslily na papír a na sklenice nalepily. Těšíme se na výsledek pokusu. 🙂

V úterý jsme se společně s Dášou věnovali projektu Včela. Děti dostaly pracovní listy, do kterých si během povídání malovaly nebo psaly. Mohly si prožít celý životní cyklus včely – do postavené plástve nakladla matka vajíčka (což byly děti), ze kterých se vylíhly larvy. Ty byly krmeny mateří kašičkou a pylem. Poté se zakuklily a vylíhly se včelky. Ty prošly fází čističky, kojičky, stavitelky, strážkyně i létavky. Dále děti vytvářely výrobky z včelího vosku – svíčku, včelku nebo cokoliv, co samy chtěly. Ve středu jsme si opět práci ve skupinách zopakovali a vyrobili jsme si hru z papíru (otázky a odpovědi ohledně včelařství). Čekal nás také poslední příběh z Emušákova – povídali jsme si o důvěře – o tom, co pro nás znamená, komu důvěřujeme a jak to vypadá, když někdo naši důvěru zklame.

43 položka(ek) « ‹ 1 z 2 › »

V pondělí jsme měli na programu dvě hlavní činnosti – pokusy s vejci a oslavu Vojtových devátých narozenin. Z nápadu udělat si některé pokusy byly děti nadšené, proto jsme s nimi hned po ranním kruhu začali. Zkoušeli jsme si odpovídat na některé otázky, např. poznáme vařené vejce od syrového, může vejce plavat, jak uděláme z vejce „hopík“, můžeme postavit vejce na špičku atd. Aktivity byly pro děti hodně zajímavé – některé pokusy si zkoušely opakovaně. Starší děti se seznámily s pojmy jako hustota nebo tření. Poté jsme zorganizovali klasický narozeninový rituál, Vojtovi jsme zazpívali, popřáli jsme mu a obdarovali ho.

Také jsme tvořili z plsti, hráli jsme přírodovědné hry od Lucie Ernestové, slovní fotbal a odkryli jsme krabici s překvapením – malými míčky, hacky sacky, které se nám budou v budoucnosti hodit na mnohé aktivity – spojení pohybu a memorování nám funguje velmi dobře.

Ve středu jsme přijali pozvání na návštěvu k Áje. Klára a Gabo připravili pestrý program. Začalo se malou přednáškou o kompostování. Děti se dozvěděly, co potřebuje rostlina pro to, aby mohla hezky a zdravě růst, co a v jakém poměru patří do kompostu a jaká zvířata obývají zdravý kompost. Mohli jsme si prohlédnout dokonce užovku, která je v kompostu vítaná. Prohlídka pokračovala vermikompostéry se žížalami, kurníkem se slepicemi a dalšími nezbytnostmi permakulturní zahrady. Další setkání bylo u včelích úlů, kde jsme se také dozvěděli mnoho zajímavého. Při svačince si pak děti prohlédly pracovní listy a včelí plástve.

Následující část programu byla spíše zábavná. Se spisovatelem a ilustrátorem Vhrsti děti diskutovaly i navštívily pohádkovou zemi, kde si samy pojmenovávaly postavy. Odpoledne, po výborném obědě, nás čekala možnost práce s hrnčířským kruhem a volná zábava, kdy se děti dostatečně vyřádily a návštěvu si užily do poslední minuty.

48 položka(ek) « ‹ 1 z 2 › »

V pondělí ráno nám uprostřed kruhu „přistála“ velká krabice s překvapením. Děti zkoušely hádat, co v ní asi je, a ptaly se různými otázkami, na které Klára odpovídala ano/ne. Jakmile se ale z bedny začal ozývat zvuk, bylo jasno – celý den jsme věnovali dvěma měsíčním koťatům. Povídali jsme si o kočkách, o jejich smyslech a schopnostech a také přišlo na řadu vážné téma, kdy Ája vyprávěla o tom, jak jim kočičí maminku přejela motorka. Koťata jsme se učili krmit z lahvičky a také jsme vyrobili hračku – bambuli z vlny. Při tvoření předčítala Klára z knížky Když Dinosaurům někdo umře. Děti se zapojily do diskuze o tom, co je po životě, jak vzpomínáme na někoho, kdo nám odešel, a odpovídaly na další, pro ně očividně zajímavé otázky. Druhý den Johanka, Anička a Anežka namalovaly kočičku tuší. Kuba si chtěl také vytvořit bambuli a Vojta s Járou hráli vědomostní hru, která se týkala především stavby těla kočky a psa. Také nás čekalo dopravní hřiště, kde jsme se seznámili s pravidly silničního provozu. Průběžně jsme si měnili role chodců a řidičů.

Středu jsme trávili celý den na zahradě. Děti si mohly zvolit, jestli chtějí pracovat samostatně, nebo ve skupině. Podmínkou pouze bylo, aby alespoň jeden z týmu byl čtenář. Bez problémů si utvořily dvojice a pracovaly na úkolech týkajících se stromů – hledaly listy, šišky, počítaly stromy na zahradě. Kluci se poté chopili váhy a zkoušeli podle instrukcí navážit 1 kg, 20 dkg, 500 g apod. Nikolka, Anička a Anežka vytvářely různé potraviny a lektvary pro víly, Madlenka a kluci hráli Twister. Nakonec jsme si namalovali panáka a chvilku před obědem jsme si ještě zaskákali.

37 položka(ek) « ‹ 1 z 2 › »

Třicátý osmý týden byl opět týdnem zkušebním – tentokrát pro Kubu a Lucku. Strávili s námi několik dní a vyzkoušeli si, jaké to je učit se v Koventince. V pondělí jsme si povídali o zubech – o tom, co jim škodí a co prospívá. Skládali jsme puzzle, vyráběli jsme kost (respektive její průřez), kluci skládali kostru z papíru. Ještě ji stále nemáme hotovou – model je celkem náročný na čas i zručnost.

V úterý jsme si začali povídat o stromech. Ráno jsme se trochu rozpohybovali hrou Kooperativní židle. Klasické židle v kruhu jsou soutěživou hrou – tedy děti chodí kolem židlí a na domluvený signál se posadí. Na koho nezbyde místo, vypadává. My jsme hru obměnili – na koho nezbyde místo, hledá, kdo by mu pomohl a posadil si ho na klín. Na závěr jsme všichni seděli na jedné židli. Povídali jsme si o tom, jaké to je, když někomu pomůžeme, jestli si pamatujeme, kdo nám první pomohl, jak jsme se cítili atd. Po rozehřátí jsme se „vypravili“ do fiktivní galerie. Prohlíželi jsme si obrázky na zemi. A protože to byla prodejní výstava, mohli jsme si obrázek, který se nám líbí nejvíce, koupit (a správně spočítat peníze). Poté jsme se na pět minut ponořili sami do sebe a prohlíželi jsme si zakoupený obrázek – přemýšleli jsme o tom, co se nám na něm líbí, jak bychom ho popsali ostatním. Na závěr jsme si obrázky ukázali, popovídali o nich a vyvodili jsme téma – co mají všechny obrázky společné – STROMY. Vytvořili jsme si myšlenkovou mapu, hladili jsme stromy, obkreslovali jejich kůru a zkoušeli několik pokusů. Kluci zkoumali příčný řez jehlicí borovice, její pyl a příčný řez kmenem břízy pod mikroskopem a své pozorování zakreslovali. Holky spíše tvořily – vše, co se týká stromů – každá podle svého výběru.

Povídali jsme si o tom, jak to vypadá, když někoho požádáme o informaci – co by měla taková žádost obsahovat. S dotazníkem jsme potom žádali své kamarády o informace týkající se stromů (jaké znají stromy – jehličnaté, ovocné, části stromu apod.). Odpovědi jsme si zaznamenávali do archu. Začali jsme také pracovat na své vlastní knize o stromech.

32 položka(ek) « ‹ 1 z 2 › »

Dva dny jsme si tento týden vyčlenili opět na téma Počasí, které jsme dokončili. S Klárou jsme si povídali o mracích – o tom, jak vznikají, z čeho jsou tvořené a jaké druhy můžeme pozorovat. Podle obrázků jsme si vytvořili oblohu. Grafomotorická cvičení se opět týkala různých meteorologických jevů. Zazpívali jsme si anglickou písničku o počasí a vytvořili „přístroj“ na určování směru větru.

S Janou přišlo na řadu opět Lidské tělo, tentokrát podtéma Kosti. Každý jsme si seskládali lidskou kostru z částí papírů a vybarvili jsme si kosti, které už známe. Měřili jsme délku své stehenní kosti a výsledky jsme navzájem porovnávali. Velký úspěch mělo pexeso, kde jsme se vlastně velmi nenásilně naučili poznávat většinu kostí v lidském těle. Během svačiny jsme rozdělovali potraviny na ty s obsahem vápníku a na ty, které ho neobsahují. Na závěr jsme začali pracovat na modelu lidské kostry (120 cm). Skládačka baví hlavně Vojtu. Vypadá to na dlouhodobější práci.

Během týdne jsme stihli ještě spoustu dalších činností – hráli jsme hru na posílení pozornosti, pohybové aktivity s kostkou, s dřevěnými tyčemi, zopakovali jsme si vzory podstatných jmen s písničkou a také čtení slov obsahující dvojhlásky au, ou.

33 položka(ek) « ‹ 1 z 2 › »