Třicátý druhý týden

Oba dny tohoto týdne (v pondělí byly Velikonoce) jsme se věnovali našemu tělu. V úterý nás navštívily Jana a Lucka ze Srdci blíž. Jana vše podrobně popsala u jednotlivých fotek (viz níže). Bylo to moc milé dopoledne – hodně zajímavé bylo, jak se holčičky vžily do role maminek a zažívaly pocity napětí, radosti i dojetí.

Středu strávily s dětmi Jana B. a Eva S. a opět se všichni ponořili do tajů lidského těla. Tentokrát jsme objevovali srdce a oběhovou soustavu. Nejprve jsme přicházeli na to, co slovo srdce může znamenat, a vysvětlili si význam slova homonymum. Srdce jako symbol lásky a přátelství  bylo malým překvapením pro každého, kdo vyřešil malou hádanku skrývající nápovědu, kde má překvapení hledat. Více „vědeckou“ činnost jsme zahájili díky programu pro Android, kde bylo možné vidět téměř skutečné tepající srdce. Ukázali jsme si velké cévy, srdeční oddíly a chlopně. Vysvětlili jsme si, jak vzniká typický zvuk srdce „buch buch“, a každý si mohl poslechnout to své opravdovým fonendoskopem. Společnými silami jsme pak dávali dohromady, k čemu vlastně srdce máme a proč je důležité, aby krev proudila tělem. Vyvrcholením vědecké části bylo sestavení modelu pulsujícího srdce a fungující oběhové soustavy. Byl to pro nás trochu oříšek, a tak jsme jen začali a pokračovat budeme zase příště. Zatím jsme společně sestavili srdce a naměřili a připravili všechny potřebné „cévy“. Času na naše stanoviště zbylo poměrně dost, a tak skoro každý jich navštívil hned několik. V tvořírně jsme vyráběli nejrůznější srdce – z filcu ušily srdce Anežka, Madlenka i Julinka, největší úspěch ale měly zažehlovací korálky – srdíčka se moc povedla. V písárně Anička vyřešila početně-abecední šifru a zjistila, které zvíře má největší srdce. V pomůckárně Madlenka a Míša objevovali umístění a názvy jednotlivých vnitřních orgánů díky látkovému modelu. V knihovně pracoval hlavně Vojta, ale u knihy o lidském těle (s elektronickou tužkou) se vystřídali všichni.

 

Třicátý první týden

Tento týden byl o pondělí kratší. Většina z nás byla totiž nemocná, proto jsme pondělí jednoduše zrušili. V úterý už jsme se sešli ve větším počtu. Povídali jsme si o Velikonocích a četli si Velikonoční knížku. Hráli jsme Černého Petra s čísly, karetní přebíjenou a vybarvovali jsme stovkovou tabulku podle návodu. Po vybarvení nám vznikl velikonoční obrázek.

Ve středu jsme zkoušeli „jarní test“ – na různá tvrzení jsme odpovídali ano/ne a zapisovali jsme si odpovědi do karty. Vše jsme pak společně vyhodnotili. Přečetli jsme si další příběh z Emušákova – tentokrát jsme se zaměřili na pocity hněvu. Rozhodně jsme si měli o čem povídat. Shodli jsme se na tom, že potřebujeme boxovací pytel, který bychom pověsili na strom. Jako ventil by nám určitě dobře posloužil. Anička a Madlenka potom uplstily mouchu Hněv a tu jsme si pověsili do třídy. Vojta si se mnou zahrál početní domino a s Míšou si pak zahráli také několik her početního pexesa.

V této galerii žádné snímky

0 položka(ek)

Třicátý týden

První jarní týden jsme začali návštěvou plzeňské Záchranné stanice živočichů a programem, který pro nás připravil Karel Makoň. Sešli jsme se ráno na soutoku Berounky a Úslavy. Čekala nás „stopovačka“ s devíti úkoly, které byly tematicky zaměřené na ryby, plazy, ptáky, obojživelníky i savce. Procházkou jsme došli až k zimovišti vodních ptáků a odtud přímo do stanice, kde jsme si prohlédli zvířecí pacienty.

Protože jsme se na stanici potkali se dvěma sovami, navázali jsme tématem „sova“ i v úterý. Přečetli jsme si o nich z encyklopedie, ukázali jsme si nejčastější u nás žijící druhy sov a vytvořili jsme si myšlenkovou mapu. Anička si ještě navíc vytvořila svoji recyklovanou sovu z obalu na vajíčka.

Ve středu jsme zahájili den rytmickým uvítáním, hrou na jarní asociace a povídali jsme si o tom, co je to relaxace, co pro nás znamená a jakým způsobem relaxujeme. Zkusili jsme si řízenou relaxaci s hudbou a poté jsme se voskovými bločky snažili zachytit svůj pocit na papír. Opakovali jsme si samohlásky, souhlásky, malá i velká písmena a skládali jsme slova s obrázky. Procvičovali jsme slabiky i „marťanskou řeč“ a zahráli jsme si „autobus“.

Občas se nám stává, že si někdo rozpracuje svoji práci – výkres, výrobek z plsti nebo rozestaví hru s tím, že práci dokončí později. Bohužel ale ostatní nevědí, jestli danou věc mohou uklidit nebo vyhodit (pokud není poznat, že se jedná o výrobek) a tak může snadno dojít k nepříjemné situaci. Vyrobili jsme si tedy své stojánky z roliček od toaletního papíru se svojí fotkou. Pokud někdo bude na něčem pracovat, postaví si ke svému výrobku stojánek a ostatní už budou vědět.

V této galerii žádné snímky

0 položka(ek)

Dvacátý devátý týden

Hned po jarních prázdninách jsme začali nové téma, které nás bude provázet pravidelně každé pondělí (pokud nebudeme mít aktivity mimo školu), a tím je Lidské tělo.  Připravuje ho pro nás Jana, Aniččina maminka. Jako lékařka samozřejmě dokáže „obsluhovat“ mikroskop, a to je to, co potřebujeme. 🙂
Začali jsem hodinkou v tělocvičně, abychom se rozehřáli a zjistili, k čemu všemu nám tělo slouží. Popsali jsme pohybovou a oběhovou soustavu, prohlíželi jsme si knihu o lidském těle a vytvořili jsme si „rentgenový snímek“ z vatových tyčinek. Jana přinesla učební pomůcku Logico Piccolo, se kterou pracoval hlavně Jaromírek. Ája vyluštila svoji první osmisměrku (skládající se z orgánů a částí lidského těla).
V úterý jsme se začali pomalu, ale jistě připravovat na jaro. Po pondělním odpoledním klubu, kdy nám rodiče a přátelé pomohli se zkulturněním zahrady, jsme začali sít ředkvičky a saláty, ale také trávu tam, kde nám chybí. Poprvé jsme si zahráli matematickou hru „autobus“, opakovali jsme si geometrická tělesa a Madlenka s Aničkou plstily vílu a andílka, které budeme prodávat na jarmarku. Chceme tím zajistit peníze pro africkou školu Wakitaka v Ugandě.
Ve středu jsme procvičovali psaní číslic a počítání, Vojta procvičoval slovní druhy, zlomky a naučil se určit slovesnou osobu. Poté už jsme pracovali v keramické dílně, ve které jsme strávili dvě hodiny. Díky Evě S. jsme se dozvěděli informace o tom, jak správně vytvořit výrobek z hlíny. Nakonec jsme udělali výrobků více – výtěžek z jejich prodeje také plánujeme věnovat dětem v Africe.

V této galerii žádné snímky

0 položka(ek)

Dvacátý sedmý týden

Všechno má svůj začátek i konec. Tento týden jsme se rozloučili s Afrikou – našim závěrečným tématem byl Egypt, Nil a Sahara. V pondělí k nám přišel na návštěvu Daniel s vyprávěním o své cestě po Egyptě. Přinesl nám ukázat fotografie, papyrus, bankovky i mince a přečetl úryvky ze svého cestovního deníku. Děti si mohly podle jednotlivých písmen svého jména vyčíst, jaké vlastnosti jsou jim v Egyptě přisuzovány.

Podnikli jsme také velkou mumifikaci. Celý můj vědecký tým se úkolu chopil zodpovědně. Společně jsme četli instrukce, jak postupovat. Všechny kroky jsme pečlivě dodržovali – vyjmutí mozku a orgánů, solení, balzamování, balení a ukládání do hrobky společně s vyjmutými orgány, mumifikovanou kočkou, jídlem, šperky a oblečením pro posmrtný život. Madlenka ještě vytvořila posmrtnou masku. Druhý den jsme si ukázali hieroglyfy a rozluštili jsme tajný vzkaz. Také jsme popsali hrobku naší mumifikované panovnice. Oříškem pro nás bylo 3D puzzle – pyramida. Myslím, že na ni ještě dojde. Snaha byla velká, ale nakonec jsem ji musela postavit já. Přeci jen domino je domino – a je nakažlivé. V lednu začal stavět Jaromírek a postupně se přidali všichni ostatní. A někdy jsou stavby opravdu důmyslné. Napadlo nás postavit si údolí Nilu s krokodýly, pyramidami i oázou. Vytvořili jsme si a zahráli ve dvojicích starověkou „hadí hru“ Mehen, kterou hráli staří Egypťané.

Ve středu s námi oslavila Nicolka své šesté narozeniny. S mamčou vytvořily výborný raw dort, na kterém jsme si pochutnali. Nicolka dostala spoustu ručně vyrobených dárečků a odnesla si svoji obkreslenou postavu s podpisy, malůvkami a zapsanými důležitými údaji od svých spolužáků. Týden jsme zakončili úklidem našeho afrického koutku. Ve třídě je to teď hodně prázdno – zbyla nám jen jediná krabice s věcmi, které jsme za celý měsíc vytvořili a které se nám nashromáždily. Krabici jsme pomalovali a označili obrysem Afriky. Až nám bude smutno, budeme se k ní vracet.

V této galerii žádné snímky

0 položka(ek)

Dvacátý šestý týden

Tento týden jsme se znovu vypravili do Galerie města Plzně. Čekala nás výstava Jiřího Trnky – Ateliér. Děti byly překvapené nejen změnou galerie (pro tuto příležitost se spojily dvě sousední galerie), ale také náplní výstavy. Nevěděly, co dříve vyzkoušet. Mohly si tak natočit vlastní loutkový film, prohrabávaly se pískem s promítanými obrázky, zhlédly dva loutkové filmy a průřez Trnkovou tvorbou. Určitě se půjdeme na tuto výstavu podívat ještě jednou, protože jsme ji zdaleka neviděli celou.

V úterý a ve středu jsme pokračovali africkým tématem. Jana s dětmi pekla Afriku z listového těsta, vyráběli jsme africké masky a hráli jsme hru se jmény ve svahilštině, které děti četly a řadily podle abecedy. Význam znalosti abecedy jsme si ukázali u různých druhů slovníků a hledání pojmů v nich. Vojta dostal samostatný úkol – měl si vybrat a naplánovat dvoudenní výlet do Keni a nakoupit jídlo na dva dny. Pracoval s převodem měny – zjistil, kolik českých korun by na tyto zážitkové dny potřeboval. Madlenka si sama vyžádala sčítání a odčítání do 20, Anežka si prohlížela encyklopedii a Anička vytvořila prstové divadlo.

Ve středu nás navštívila Klára Kappala s maminkou Janou Šajmovičovou, které společně pomáhají africké škole Wakitaka v Ugandě. Přijely k nám s povídáním o tom, jak to v takové škole chodí, co děti potřebují a jaké těžkosti musejí překonávat. Při této příležitosti jsme také pozvali naše kamarády a první třídu Waldorfské školy Dobromysl.

Odpoledne s námi po Motýlích tancích ještě zůstala Vendy se svými přáteli – bubeníky Tomášem, Pavlem a Milanem. Vendy nám zatančila a kluci zahráli. Společně jsme se naučili africkou písničku a ti, kteří se osmělili, si i zatančili.

V této galerii žádné snímky

0 položka(ek)

Dvacátý pátý týden

Pokračujeme v Africe – objevujeme kouzlo Viktoriina jezera a Madagaskaru a zkoušíme si vytvořit ostrov i jezero. Následně také poloostrov a záliv. Ukazujeme si na mapě Afriky, kde se nachází. Zastavujeme se u Somálského poloostrova – je tam sucho a téměř žádná voda. Následuje otázka fyziologických potřeb – žízně a hladu. Děti namítají, že je tam přece moře, tím pádem vody dost. Každý si proto namíchal svůj „koktejl“ – vodu se solí. Sami zjistili, že na dlouhodobé pití to opravdu nebude.

Skládali jsme názvy zvířat do vějířků a učili se svahilské číslice. Poté jsme počítali, kolik zvířátek přišlo k napajedlu. Anežka s Míšou si příklady chtěli tvořit sami, Madlenka raději hrála se zvířátky divadlo, Nicolka malovala a Anička se pustila do psaní pohádky.

Všichni společně jsme se podívali na přírodopisný dokument Mount Kenya a pokračovali v tvorbě africké krajiny – Johanka doplnila slamáček ze samotvrdnoucí hmoty a Ája pracovala na masajském náhrdelníku.

A aby to bylo stylové – přibyli nám noví „mazlíčci“ – máme 9 afrických šneků – oblovek, kteří dorůstají délky až 20 cm. Tak se všichni těšíme!

V této galerii žádné snímky

0 položka(ek)

Dvacátý čtvrtý týden

Pokračovali jsme úspěšně v africkém tématu. Týden jsme zahájili hrou domina, které přinesl Jaromírek. Stavba domina je jeho velkou zálibou už asi dva měsíce – jen staví a staví.  Společnými silami jsme zaznamenali myšlenkovou mapu, vytvořili jsme další listy knihy o Africe a Jaromírek, Anežka a Anička uspořádali africkou krajinu s černochy.

V pondělí odpoledne stavěly všechny děti s Klárou chýši. Tu si potom namalovaly a vyzdobily.

Celé úterý se nám věnovala naše kamarádka Daniela, která nás navštívila s povídáním o Kongu, kde strávila 1,5 roku. Ukázala nám suvenýry, fotografie, dokonce nám přinesla ochutnat typické jídlo – fufu (africký knedlík). Povídali jsme si o rozdílu mezi životem ve městě a na vesnicí, o typickém ovoci, o běžném životě i školní docházce. Holky si vyzkoušely přenášení nádoby na hlavě a Jaromírek nosil uvázaného „brášku“ v šátku. Mohli jsme si prohlédnout i místní bankovky a pustili jsme si několik videí (gorilí samec v pralese, návštěva školy a píseň školních dětí). Vyzkoušeli jsme si typické oblečení, které máme spolu s dalšími předměty od Daniely zapůjčené na celou dobu našeho tématu. Díky tomu jsme si vytvořili „africký koutek“, který obsahuje mapy, knížky, suvenýry, puzzle a další materiály.

Ve středu nás navštívily děti a průvodkyně z Lesní školky Berounka. Zapojily se do našeho programu, prohlédly si naši třídu a společně jsme si pohráli na zahradě. Zatímco „školkáčci“ třídili africké žetonky, my jsme si vyluštili název nejvyšší hory Afriky, ukázali jsme si ji na mapě, spočítali slabiky a vytvořili o Kilimandžáru další stránku do naší africké knihy. Nakonec si Madlenka s Aničkou vyrobily masajské náhrdelníky.

V této galerii žádné snímky

0 položka(ek)

 

 

Dvacátý třetí týden

Tak se po dvou zkušebních týdnech vše vrátilo do starých kolejí. V pondělí vládl klid a pohoda. Přivítali jsme mezi nás dvě nové kamarádky – Johanku a Aničku. Vpluly mezi nás zcela přirozeně.

V pondělí měla Madlenka oslavu šestých narozenin – vytvořili jsme pro ni tradiční narozeninový rituál a pochutnali jsme si na skvělém dortu. Měla velkou radost ze všech dárků, které jsme jí vlastnoručně vytvořili.

Začali jsme velké téma Afrika. Vytvořili jsme si povrch tohoto kontinentu (modelovali jsme a malovali vodovkami), a věnovali se tamním zvířatům. V úterý jsme absolvovali výukový program Cesta do Afriky, kde jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí. Ve třídě jsme si vytvořili tématický „africký koutek“. Postupně každý pracuje na své knize o Africe – lepí, tvoří, píše (jak je komu co blízké).

V této galerii žádné snímky

0 položka(ek)

 

Dvacátý druhý týden

Vzhledem k tomu, že řadě dětí, které se druhý „zkušební týden“ přišly podívat, bylo okolo pěti let, nesl se týden v poněkud jiné atmosféře – spíše „školkové“ a poněkud chaotické. Navíc v úterý zcela nečekaně onemocněla průvodkyně Lucka. Pro všechny to tedy byla velká improvizace.

Celý týden si děti vyráběly knížku o sobě, své rodině, svém městě, o své zemi a planetě. Některé děti si do knížky nalepily to, co pro ně symbolizuje Plzeň (kašny na náměstí, katedrála, synagoga…).  Vojta si dokonce namaloval mapu, kde vyznačil cestu od svého bytu ke Koventince. Také jsme si zahráli na asociace, zrcadlo („místo si vymění…“) a pantomimicky jsme předváděli povolání, které ostatní měli uhádnout.

Ve středu jsme si povídali o značkách, které se používají na mapách, zkusili jsme je správně pojmenovávat a každý si vytvořil svou mapu, kde lze některou ze značek použít. Vojta vytvořil mapu tábora, kam v létě jezdí. Holky se pustily do mapy plzeňského náměstí a jeho okolí. Také jsme si pomocí provázku znázorňovali, co znamená měřítko. Pak jsme si ukázali, jak obtížné a důležité je umět popisovat – jeden vždy popsal svůj výtvor (aniž ho ukázal) a ostatní se ho snažili nakreslit. Bylo velmi zajímavé pak porovnat obrázky s „originálem“.

V této galerii žádné snímky

0 položka(ek)