Spolu s novou tematickou písní Život je film jsme v květnu nahlédli do světa filmu, animovaného především. Celý týden totiž děti pracovaly na projektu Animánie a pod vedením profesionálních lektorů si ve čtyřech skupinkách vytvořily čtyři krátké animované filmy. 

O programu Animánie referuje Eliška M.:

 Minulý týden jsme měli týden s filmem.

Docela mě to bavilo.

Já jsem byla ve skupině Papírek.

Bylo to docela náročné, a možná to bylo taky tím, že jsme měli asi o hodinu víc než normálně.

Pozice, co jsme si vyzkoušeli: Kamera / Animátor / Výtvarník / Střihač / Režisér.

Ostatní skupiny byly: Plastelína, Koláž, Prosvětlovák.

Asi bylo nejtěžší animování, protože to byla tak precizní práce. Než tam přiletěla bublina, tak to trvalo asi půl hodiny (tak 100 snímků).

Nakonec z toho byl asi dvouminutový film.

Nejvíc se mi líbil film od skupinky Koláž.              

***

Na dalších květnových tvořivých blocích si děti mohly vyzkoušet výrobu thaumatropu či flipbooku. Informace z knihy „Jak vznikl film“ zanášely do časové osy, aby si lépe dokázaly představit, kolik času uběhlo od prvních filmových objevů až po současnost. Vyzkoušely si práci Filmové Akademie a rozhodovaly o udělení „Oscara“ za práci na dětmi oblíbeném filmu Harry Potter a Kámen mudrců.

Ufoni si v květnu třídili své poznatky o slovních druzích, Endermani opakovali kořen slov a učili se slovnímu popisu, Opičky zkoušely proměnit obrázkovou knihu Kytičky z ulice na knihu psanou. Rozdíl mezi beletrií, poezií a populárně naučnou literaturou si děti ověřily hledáním příslušných knih ve školní knihovně a jejich rozdělováním do tematických hromádek. Nad hromadami knih se pak pobavily o tom, co kdo raději čte.

Na konci měsíce se s námi rozloučily španělské studentky Julia a Marta, které během své dvouměsíční praxe v Koventince přinesly dětem spoustu zábavy, radosti, společného tvoření, her a tance, ochutnávku španělštiny i španělské kuchyně. Před jejich odletem jsme za krásného slunečného dne společně pobyli u Kameňáku, s ohněm, špekáčky, kytarou, a dokonce i koupáním.

A aby nebylo májových zážitků méně než letošního májového deště, vyrazili jsme v duchu koventinkovské písničky „Jedu z Plzně do matičky Prahy“ na celodenní výlet do hlavního města, navštívili areál Pražského hradu, svezli se tramvají i metrem, vystoupali na Petřín a dolů sjeli lanovkou. A náš jarní výlet i měsíc filmu jsme završili návštěvou filmového muzea NaFilM.

Dubnové dění v Koventince bylo ve znamení jara, Velikonoc a ekologie.  V rámci jarní brigády jsme za vydatné účasti rodičů pořádně „vygruntovali“, zrenovovali třídy a oživili po zimě zahradu. Malovali jsme vajíčka, jarně vyzdobili prostory Koventinky a začali trávit více času venku. Povídali jsme si o úctě k přírodě, Opičky vytvořily na zahradě mandalu pro přírodu a četly si báseň „Přírodo, jak ti je?“. Bavili jsme se o odpadech, o jejich recyklaci a o možnosti naší aktivní účasti v ochraně přírody. Sledovali jsme 40denní bezodpadovou výzvu od Czech Zero Waste, četli si informace a zajímavosti o výzvách na jednotlivé dny a diskutovali jsme společně o tom, jak tyto výzvy může každý z nás naplnit. Navštívili jsme plzeňský sběrný dvůr, abychom viděli nakládání s tříděným odpadem v praxi. Skrze dokumentární film jsme zjistili, jaký je „Život na hromadě plastu“. Endermani si zkusili vymyslet slogany pro případnou demonstraci za ochranu životního prostředí a Ufoni zpracovávali téma ekologie výtvarně. Poslouchali jsme audioknihu Muž, který sázel stromy a hledali jsme zmínky o současných lidech, kteří sází na planetě vlastními silami tisíce stromů.

Výjimečným zážitkem byla beseda Od dívky ženě, od chlapce k muži, kterou s námi sdíleli Katka a Láďa z Hnutí za aktivní mateřství. V ženském a mužském kruhu jsme si povídali o dospívání, ženské a mužské polaritě, menstruaci a početí dítěte. Přečetli jsme si porodní pohádku a probrali vše, co nás k tématu zajímalo.

Kromě toho jsme si opakovali slovní druhy, hledali kořeny slov a učili se rozlišovat předpony a předložky. Seznámili jsme se s tvorbou Karla Čapka, jeho životem a dobou, v níž žil, a četli si z knihy Devatero pohádek. V matematice jsme procvičovali zlomky a společného jmenovatele. Pod vedením Petra si děti vyzkoušely úpolové neboli zápasové hry, které slouží k rozvoji síly, obratnosti a odstranění diskomfortu z porušení osobní zóny. Také jsme si vyzkoušeli párovou jógu. Na konci dubna jsme si zaběhali okolo Boleveckého rybníka a někteří odvážlivci si i zaplavali. Navštívili jsme opět Techmanii a prohlédli si zblízka a pod mikroskopem různé druhy hmyzu – saranče, můry, strašilky a zbytek po svléknutí pavouka. Od Jindřišky jsme dostali darem do Koventinky dvě andulky, které si děti moc přály. Přání se jim tedy splnilo ještě dřív, než stačily vymyslet, kde by je sehnaly.

S koncem března jsme ukončili i naši dvouměsíční práci s tématem Praha. Opičky si vytvořily myšlenkovou mapu o tom, co všechno se za tu dobu o Praze dozvěděly, a srovnaly ji s myšlenkovou mapou, kterou dělaly na začátku. Ufoni dočetli knihu Ztraceni v rudolfínské Praze. Dramaticky si zpracovali hlavní role Klárky a Vojty ve chvíli, kdy objevují laboratoř ve věži Mihulka, a pak se seznámili s hlaholicí, kterou děti v příběhu nalezly na dveřích na konci tajných chodeb. Na závěr napsali autorce příběhu krátký dopis o tom, jak se jim kniha líbila a co jim tam chybělo. Endermani pracovali dále s básní Objevil jsme objev – schovávali všechna slova s -je nebo -ě do otvíracích okének, zpracovávali báseň graficky nebo zkoušeli vytvořit vlastní báseň.

V tvořivém bloku u Rádi jsme se rozdělili do dvou skupin a vymýšleli a nacvičovali sestavy, v nichž byly tanečníky jen naše ruce. Eliška ve svém bloku učila zájemce tzv. Cup song. S Radkou jsme dokončovali příspěvek do časopisu Klobouk na pařezu s tématem Z/rození, S/tvoření a vytvářeli také podobu našeho klobouku, pod kterým bychom jako Koventinka v časopise rádi vystupovali. S Jakubem se pokračovalo na získávání informací o zvířatech, která by byla vhodná do terária. Také pro ptáčky, kteří právě v tuto dobu začínají hnízdit, jsme venku připevnili několik chomáčů psí srsti, kterou budou moci použít na vystlání svých hnízd.

Ve středu nás navštívila paní policistka, s níž jsme si povídali o naší bezpečnosti, tedy o tom, jaká pravidla bychom měli dodržovat doma i venku, abychom předešli různým zraněním a abychom uměli včas rozeznat nebezpečné situace. Jako malou pozornost jsme si odnesli vlastní otisky prstů, které nám paní policistka sejmula.

V pátek jsme šli do Divadla Alfa na představení Cha cha cha Chaplin aneb jiná cháska, kde jsme se dozvěděli, jak vypadaly počátky filmu – že byl němý a doprovázela ho hra na piáno. Seznámili jsme se také s několika hlavními mužskými aktéry němých filmů. Po skončení představení jsme se šli protáhnout na blízké hřiště a zbytek dne jsme strávili volnou hrou.

V týdnu, kdy se zima přehoupla do jara, jsme kromě běžného školního programu měli naplánovány ještě dvě společné akce – vynášení Morany a několikadenní výlet na Šumavu.

V Koventince se Opičky zabývaly prostředím pavučin a vytvořily si pavučinu na koberci. Procvičily si tak nejen sčítání, ale i paměť při vyprávění příběhů. Také si četly příběh o Staroměstské bráně a procházely si její patra, která jsou vždy něčím zajímavá. Například hned první patro brány je vyzdobeno legračními výjevy ze života lidí a zvířat. Endermani hledali v básni Objevil jsem objev slova, ve kterých se píše „je“ a ne „ě“. V básni Prstem po Praze, v níž si Jiří Žáček pohrál s názvy různých částí Prahy, doplňovali slova podle nalezených souvislostí. Ufoni opět pracovali s gamebookem Ztraceni v rudolfínské Praze. Procvičovali si určování slovních druhů a kreslili ilustrace k vyslechnutému textu o Rudolfovi II., jeho dětech a o astronomech a alchymistech na dvoře Rudolfa II.

V úterý jsme si při čtenářské dílně četli nejen vlastní knihy, ale také jsme se prostřednictvím vyprávění přenesli do 19. století, do doby narození Karla Čapka. Dozvěděli jsme se informace z jeho života a týmově jsme hledali v třídní knihovně knihy, které napsal jak pro děti, tak pro dospělé. V rámci kreativní dílny, kterou vedla Madlenka, jsme si vyzkoušeli tvorbu plakátů a přáníček na počítači. S Radkou se pracovalo na příspěvku do dubnového čísla časopisu Klobouk na pařezu s tématem Z/rození, S/tvoření. U Jakuba probíhal průzkum možností, jaké zvířátko bychom si mohli pořídit do terária, které Koventinka získala.

Na středu připadl světový den štěstí a některé děti složily s Radkou a španělskými studentkami Julií a Martou česko-španělskou píseň o štěstí, kterou naučily i všechny ostatní. Odpoledne jsme se sešli v Hradišti u jezu, kde jsme společně vyprovodili Moranu na její poslední letošní cestě, zapálili ji a hodili do řeky.

Ve čtvrtek přišlo jen málo dětí, proto jsme tancovali v tělocvičně a hráli na kytaru a na bubny. Večer se nás většina sjela na faře v Dobré Vodě u Hartmanic, kam jsme již poněkolikáté zavítali i s rodiči na prodloužený víkend. Počasí nám přálo a my jsme si užili několik dnů naplněných nádherným jarním sluníčkem, procházkami šumavskou krajinou a společným bytím.

V tomto týdnu jsme v Koventince přivítali s nadšením dvě nové španělské studentky, Julii a Martu, které moc zajímá, jak to v naší škole chodí, a které s námi budou několik dalších týdnů. Na kruhu, kde jsme se s nimi seznamovali, nám překládala ze španělštiny Amálka, která žila několik let s maminkou na Mallorce. Budeme mít teď každý den příležitost si s nimi anglicky povídat, pochytit něco ze španělštiny a naučit se od nich něco z gymnastiky.

Opičky začaly nový týden prostředím autobusu z Hejného matematiky. Vytvořily si po škole pět zastávek a střídaly se v řízení a určování počtu nastupujících a vystupujících. Další bloky věnovaly pohybovým hrám v tělocvičně a tvoření opičí dráhy ze židlí a lan. Ve středu si povídaly o Vltavě a jejích přítocích. Skládaly z písmen jejich názvy, učily se báseň o Vltavě a seznámily se se skladatelem Bedřichem Smetanou a jeho Vltavou. Na hudbu si i zatančily – každé dítě představovalo jednu řeku, postupně se k sobě přidávaly a spojovaly se ve velkou řeku, pak se vlévaly do Labe a posléze do moře. Občas se Vltava vylila ze břehů po celé tělocvičně.

Endermani si četli příběh o Bruncvíkovi. Dozvěděli se z něj, jak se dostal znak lva do českého erbu, a odpověděli si na další kvízové otázky, aby zjistili, jestli všemu dobře porozuměli. Tvořili plakát se skupinami hlásek dě, tě, ně, bě, pě, vě, který bude pomáhat i ostatním ve správném psaní těchto skupin. Hráli také hru, při níž tvořili slova s použitím různých předpon. V matematice si procvičovali prostředí pavučin.

Ufoni pokračovali v práci s gamebookem Ztraceni v rudolfínské Praze. Cvičili si porozumění smýšlení postav a archaické mluvě. Četli si záznam z kroniky o stavbě Karlova mostu a také o procházce po pražském hradě, při níž mohli sledovat různá místa na hradě a nové historické postavy. I Ufoni se v matematice věnovali prostředí pavučin.

Jeden z tvořivých bloků vedla Amálka, u které se modelovalo, další vedla Laura, s níž se malovalo. S Ruu se děti učily vařit – restovat žampiony a vařit zeleninu a rýži. Jakub se zájemci instaloval do opraveného notebooku Linux. S Radkou se děti učily píseň Tak a také vymýšlely, jak by zvíře s názvem „tak“ mohlo vypadat.

Ve čtvrtek jsme si v rámci hry Lovci podnikavých duchů zkoušeli umění říci „ne“ bez pocitů viny a učili jsme se techniku „zaseklé gramofonové desky“. Čtvrteční odpoledne strávily děti převážně v tělocvičně zaujati obručemi, s nimiž je učila zacházet gymnastka Marta.
V pátek jsme šli na celý den do Techmanie, kde jsme se zúčastnili show Jak přežít na Marsu. Dozvěděli jsme se, že na Marsu nehoří oheň, protože je v atmosféře místo kyslíku převážně oxid uhličitý, nerostou tam žádné stromy, všechno se zdá být váhově lehčí a vzdálenost mezi Marsem a Zemí je stejná jako mezi Plzní a Brnem vynásobená stotisíckrát.