Koventinka alternativní škola logo

Aktuality

Dvacátý šestý týden 2018/19

V týdnu, kdy se zima přehoupla do jara, jsme kromě běžného školního programu měli naplánovány ještě dvě společné akce – vynášení Morany a několikadenní výlet na Šumavu.

V Koventince se Opičky zabývaly prostředím pavučin a vytvořily si pavučinu na koberci. Procvičily si tak nejen sčítání, ale i paměť při vyprávění příběhů. Také si četly příběh o Staroměstské bráně a procházely si její patra, která jsou vždy něčím zajímavá. Například hned první patro brány je vyzdobeno legračními výjevy ze života lidí a zvířat. Endermani hledali v básni Objevil jsem objev slova, ve kterých se píše „je“ a ne „ě“. V básni Prstem po Praze, v níž si Jiří Žáček pohrál s názvy různých částí Prahy, doplňovali slova podle nalezených souvislostí. Ufoni opět pracovali s gamebookem Ztraceni v rudolfínské Praze. Procvičovali si určování slovních druhů a kreslili ilustrace k vyslechnutému textu o Rudolfovi II., jeho dětech a o astronomech a alchymistech na dvoře Rudolfa II.

V úterý jsme si při čtenářské dílně četli nejen vlastní knihy, ale také jsme se prostřednictvím vyprávění přenesli do 19. století, do doby narození Karla Čapka. Dozvěděli jsme se informace z jeho života a týmově jsme hledali v třídní knihovně knihy, které napsal jak pro děti, tak pro dospělé. V rámci kreativní dílny, kterou vedla Madlenka, jsme si vyzkoušeli tvorbu plakátů a přáníček na počítači. S Radkou se pracovalo na příspěvku do dubnového čísla časopisu Klobouk na pařezu s tématem Z/rození, S/tvoření. U Jakuba probíhal průzkum možností, jaké zvířátko bychom si mohli pořídit do terária, které Koventinka získala.

Na středu připadl světový den štěstí a některé děti složily s Radkou a španělskými studentkami Julií a Martou česko-španělskou píseň o štěstí, kterou naučily i všechny ostatní. Odpoledne jsme se sešli v Hradišti u jezu, kde jsme společně vyprovodili Moranu na její poslední letošní cestě, zapálili ji a hodili do řeky.

Ve čtvrtek přišlo jen málo dětí, proto jsme tancovali v tělocvičně a hráli na kytaru a na bubny. Večer se nás většina sjela na faře v Dobré Vodě u Hartmanic, kam jsme již poněkolikáté zavítali i s rodiči na prodloužený víkend. Počasí nám přálo a my jsme si užili několik dnů naplněných nádherným jarním sluníčkem, procházkami šumavskou krajinou a společným bytím.

MENU