Šestý týden

Tentokrát jsme se ponořili do tématu Podzim. Začali jsme dramatickým ztvárněním našich asociací k tomuto tématu, kdy ve hře byly vždy tři figury. Ta nejdéle stojící si vybrala, koho si vezme s sebou zpět z „jeviště“ a k té zbývající se přidala další a další do trojice. A tak stále dokola. Začalo to stromem a postupně se přidával list, ježek, jablko, česač jablek, vítr, srnka, les, houba, houbař,… Hra měla velký úspěch, děti by nejraději hrály celé dopoledne. U stolu jsme se snažili vybavit si co nejvíce vyřčených slov. S Vojtou jsme je zapsali na lístečky, které si děti společně roztřídily do skupin podle vlastních kritérií. Pokusili jsme se tak o první myšlenkovou mapu.

Poprvé jsme si popovídali o plstěném kalendáři s vílami, o ročním období a měsících. Každý si našel svoji vílu podle měsíce narození a vlády se nakonec ujala víla říjnová.

Na zahradě jsme sesbírali velké množství přírodnin připomínajících podzim. Myslím, že všechny děti byly s prací spokojeny. S přírodninami jsme ještě dále pracovali při určování stromů a keřů, frotáži, určování hub nebo tvoření obrázku.

Tento týden jsme byli pozváni do Waldorfské školy Dobromysl na podzimní dílnu Muzicírování. Děti si mohly vyzkoušet hraní na různé druhy fléten, djembe, tibetské mísy, chřestidla, aerofony či okouknout dudy.

Zastavili jsme se u další z emocí a s ní spojeným příběhem – byla to moucha Smutek.  Mouchu jsme uplstili a povyprávěli jsme o tom, co nám při smutku pomáhá, jak ho projevujeme, nebo co dělat, když smutek někomu způsobíme. Všimla jsem si, že dětem se mnohem lépe povídá, když podobné debaty vedeme „jen tak mimochodem“ při svačině, při tvoření apod. Jsou daleko otevřenější a sdílnější.

Vendy se dětem věnovala při další lekci Motýlích tanců a neustále také hledáme lupiče – teď už přímo konkrétně ježibabu, pro kterou děti vaří různé „jedovaté“ lektvary a vyrábí zahradní pasti.

Není vybrán žádný galerie nebo galerie byla smazána