Sedmnáctý týden 2018/19

Nový rok jsme přivítali u Košuteckého jezírka, kde jsme společně pouštěli lodičky z ořechových skořápek se zapálenými svíčkami a s přáním do nového roku. Naší představou bylo, že se lodičky vydají na dlouhou plavbu po rybníku, my ho tak rozzáříme a budeme moci sledovat, čí lodičky budou plout společně a jak moc zůstaneme všichni pohromadě. Nejdříve nás v té teplé zimě překvapil zamrzlý rybník. A když jsme nakonec našli vhodné místo, lodičky se držely břehu, kde jsme je vypustili. Ale i tak jsme si s nimi užili spoustu zábavy.

V úterý jsme se seznámili s naší novou lektorkou angličtiny Evou. Povídali jsme si s ní o tom, co bychom se v angličtině chtěli naučit. Také jsme četli a psali vlastní příběhy.

Ve středu jsme otevřeli nové měsíční téma Věda, technika a vesmír. Radka nás naučila novou píseň o vesmíru, kterou si budeme v průběhu ledna společně ráno zpívat. Opičky se učily písničku Padá, padá, snížek padá za doprovodu trianglu, Orffových nástrojů a padajícího sněhu. Povídaly si o tom, co je všechno ve vesmíru, a sestavovaly přitom slova. Ufoni si četli báseň Ufoni od Jiřího Žáčka a povídali si o její náplni. Také vyhledávali v básni různé slovní druhy. V kreativním bloku jsme s Radkou vytvářeli nástěnný kalendář pro rok 2019, s vyznačenými narozeninami, svátky a měsíčními tématy. S Ráďou jsme vyráběli hady z papíru, které jsme posléze zavěsili nad horké radiátory. Mohli jsme tak pozorovat, jak horký vzduch z topení stoupá a roztáčí hady, zatímco chladnější vzduch zaujme místo teplejšího. Ověřili jsme si tak pohyb vzduchu zvaný šíření tepla prouděním. U Jakuba se pracovalo s měřičem odporu.

Ve čtvrtek jsme opět lovili podnikavé duchy a na vlastní kůži si zkusili, jak funguje řeč těla a co všechno může o nás i o druhých prozradit. S Petrem jsme hráli nové hry na koordinaci, prostorovou orientaci a na rychlost. Pak jsme opakovali různé druhy přeskoků a zkoušeli je na obě strany pro rovnoměrné zatížení.

V pátek nás čekal v Animánii program Neboj, nejsi sám. Na začátku jsme zhlédli polovinu příběhu s názvem Psí historie. Potom jsme si vyzkoušeli animovat své vlastní postavičky a také jsme se naučili jednoduchou animaci pomocí papírového bločku a tužky. Zahráli jsme si pro nás neznámou hru Tři černí Petři, v níž se tři děti (jako černí Petři) nesměly zapojovat do her ostatních. Po skončení her se vyjadřovaly, jak se v této roli cítily, a všichni si o tom společně povídali. Na závěr programu jsme zkusili namalovat, jak by mohl příběh Psí historie dopadnout, a posléze jsme se na skutečný konec podívali.

MENU