V čem jsme jiní?

Naše škola vychází z principu svobodných škol založených na respektujícím přístupu. Jelikož část zakladatelů naší školy se respektujícímu přístupu profesně věnuje, viz náš partner www.koventina.cz, dovolili jsme si načrtnout model svobodných škol s respektujícím přístupem versus model klasické školy. Vycházeli jsme ze zdrojů: krkavec.wordpress.com a našich vlastních.

Náš přístup nabízí místo potlačování individuality člověka, neshod, odporu nebo pocitu promarněného času, prožitek svobody, společnou radost, objevování a rozvíjení osobního talentu a zájmů. Učit se je silný vývojový úkol (stejně jako například hra), ale tradiční škola tuto přirozenou tendenci dětí bohužel často potlačuje tím, jak je nastavena. Souzníme tak s Čtyřmi pilíři vzdělávání pro 21. století (Delorsova zpráva Mezinárodní komise Unesco): rozvíjet v dětech schopnost učit se poznávat, učit se jednat, učit se být a učit se být s druhými.

Žijeme v době, kdy se mění základní pohled na vzdělávání i na jeho cíle a celé základní paradigma ve vzdělávání. Sledujeme posun od vzdělávání založeného na přesvědčení, že učitel (a experti, kteří jej podporují) je ten, kdo ví kdy, co, s kým a jak se má dítě naučit, ke vzdělávání založenému na opačném přesvědčení, tedy že potřeba učit se a objevovat je jednou ze základních lidských potřeb, která se velice silně projevuje právě u dětí a u mladých lidí, a dospělí jsou ve vzdělávacím procesu těmi, kdo pro objevování a pro učení vytvářejí podmínky.

Jsme přesvědčeni, že řada zásadních problémů dnešní společnosti je výsledkem starého přístupu ve vzdělávání a výchově. Nacházíme se v době, kdy starý přístup přestává prokazatelně fungovat a stále více vzdělávání, které má skutečný smysl pro ty, kdo se vzdělávají i pro jejich budoucí uplatnění ve společnosti, se proto odehrává mimo školu. To dokazují právě stále více se objevující iniciativy, které organizují vzdělávání dětí mimo oficiální systém. Touto cestou jsme se vydali i my.

 

Respektující a svobodná škola

„Klasická škola“

V respektující škole se žáci učí, protože učení je přirozené. Učení děti přirozeně baví, je smysluplné, vzrušující a obohacující.

V klasické škole jsou žáci nuceni se učit. Učení se jim brzy zprotiví.

V respektující škole jsou všichni žáci rovnocenní. Když udělají chybu, jsou stále v partnerském vztahu. Chyba je vítána, neboť na jejím základě se člověk učí.

V klasické škole jsou žáci tříděni na dobré a špatné podle toho, jak vyhovují předpisům a očekáváním. Jsou odměňováni a trestaní podle toho, jak naplňují klasifikační normu.

V respektující škole jsou žáci vedeni k samostatnosti, ke svobodnému projevu a k vzájemné úctě, jsou podněcováni k vlastnímu názoru.

V klasické škole jsou žáci vedeni k poslušnosti a přizpůsobení. Děti se učí unifikovaným poznatkům a názorům.

V respektující škole mají děti radost z tělesného pohybu. Dotykovými, smyslovými a společenskými hrami (které nejsou postaveny na soutěžení) si rozvíjejí svoje tělesné, citové a duševní schopnosti.

V klasické škole se děti hrbí v lavicích.

Děti se učí integrovat poznatky do života.

Děti se učí poznatky.

V respektující škole děti už „někým jsou“. Rozvíjejí to, co v nich je.

 V klasické škole se děti učí „být někým“ a „něčeho dosáhnout“.

Děti jsou přijímány takové, jaké jsou. Všichni jsme v něčem dobří, ale každý v něčem jiném – na tom stavíme a dále rozvíjíme svůj talent. Navzájem se tak doplňujeme a pomáháme si.

Klasická škola nás učí, že oblíbeni jsou jen dobří žáci. Láska je tak vlastně podmíněna výsledky. Špatní žáci nejsou přijímáni. Děti se zde učí, že jejich hodnota závisí na známkách (na výkonu).

V respektující škole se děti učí především navzájem. Ve vzájemných vztazích. Učí se přijmout, pocítit a pochopit to, co druhý říká. Učí se sebevyjadřovat, učí se vzájemné úctě a spolupráci.

V klasické škole se děti učí učivo z učebnic a podle osnov.

V respektující škole si učitel úctu nevynucuje – úcta přichází přirozeně. Dobrý učitel je vzorem celistvého člověka, kterého učení baví a sám se učí rád – společně s dětmi.

V klasické škole se k učiteli musíme za každou cenu chovat uctivě, neodmlouvat a neodporovat. Jinak nás učitel napomene a vychová poznámkou.

 Učitel je sám sebou, je upřímným a celistvým člověkem. To, co říká, to, co cítí a to, co koná, je v souladu. Je to vyrovnaný, sebevědomý dospělý člověk.

 Učitel předstírá, že je takový, jaký si myslí, že by učitel měl být. Říká to, co se má.

Třída se řídí sama. O rozporech nerozhoduje učitel, ale všichni zúčastnění. V kruhu se o problému hovoří a dospěje se k pochopení a dohodě. Vše se řeší společně.

Učitel třídu řídí. On je kazatel, soudce a vůdce.

Učitel je průvodce – usměrňuje, podněcuje, vytváří prostor a podmínky k vzájemnému učení.

Učitel učí a předává.